Historie hypnózy

Hypnóza je stará jako lidstvo samo.

Objev moderní hypnózy je obecně připisován F. A. Mesmerovi (1734 - 1815), který se domníval, že tento efekt je následkem živočišného magnetismu a magnetického fluida, které teče od magnetizéra k pacientovi a přináší vyléčení. První seriózní a důkladný výzkum hypnózy ve vztahu k mesmerismu byl uskutečněn Francouzskou královskou komisí, skupinou předních vědců té doby, kterou vedl B. Franklin (1706 - 1790). Přesnější popis moderní hypnózy byl podán de Puységurem (1751 - 1825), jenž poznal, že hypnotický efekt je skutečně způsoben sugescí. Pojem hypnóza byl zaveden Jamesem Braidem (1795 - 1860), který zdůrazňoval, že to, co vzniká, je umělý spánek, a že při indukci hypnózy je třeba pacienta přimět k tomu, aby soustředil svou pozornost. Největším přínosem pro hypnózu byl Milton H. Erickson, který zařídil to, že je dnes hypnóza přístupná všem lidem, kteří mají zájem se ji učit. Erickson je dnes považován za nejúspěšnějšího psychoterapeuta 20. století. Díky jeho vytrvalé práci a obnovování možností léčby hypnózou byla tato metoda v roce 1956 v USA uznána oficiálně jako léčitelská metoda.